Navážeme na přechozí článek, ale budeme se teď věnovat pohledu sebeobrany. Jak jsem již zmínil, pokud někdo chce trénovat bojové umění pouze kvůli sebeobraně tak by měl nejlepší přímo konkrétní systém, který je na sebeobranu zaměřený případně MMA, ale pokud se bavíme o tom, že nás bojové sporty a umění baví tak možná budeme preferovat kombinaci dvou specializovaných bojových umění.
Hned na úvod – ano, MMA je nejblíže skutečnému boji a kombinuje většinou to nejfunkčnější z postoje, práce na zemi a přesunů na zem, ale teď se budeme věnovat pouze našim třem vybraným – wresling, judo a brazilské jiu-jitsu.
Samozřejmě je nespočet situací ve kterých se venku můžeme ocitnout, ale pro naše potřeby vyjdeme ze základního pohledu, kdy proti sobě stojí dva protivníci a jeden je útočník a druhý obránce.
Mým cílem coby obránce je co nejrychlejší a nejbezpečnější vyřešení situace ideálně útěkem, ale pokud je útěk z nějakého důvodu možný až po zneškodnění protivníka tak musím bojovat.
Boj samozřejmě začíná v tomto případě a také ve většině případů v postoji, proto si myslím, že základním skillem pro sebeobranu je boj v postoj označovaný jako striking. Box, kickbox, thaibox, karate, kyokushin – je to jedno – vše, kde se trénuje tímto způsobem (viz článek ZDE) toto splňuje. Ideálním stavem je, kdy začneme a skončíme v postoji. Situace se mi podaří deeskalovat případně se mi podaří útočníka třeba i zastrašit už jen tím, že uvidí, že asi mám v boji nějaké zkušenosti.
Dalším ideálním stavem je, kdy se přiblíží s jasným záměrem mě napadnout a já na nic nečekám a posílám ho k zemi jedním nebo několika přesnými a efektivními údery. Zapojit se samozřejmě mohou i kopy ať už jako odvedení pozornosti (lowkick), nejrychlejší řešení (kop do koulí) anebo krásné mae geri do obličeje případně koleno nebo i highkick může zafungovat, pokud to situace a naše možnosti dovolují. V takovém případě mám možnost utéci anebo pokračovat ať už je to přivolání pomoci nebo jednoduše „dokopání protivníka“. Protivník se zvedá a je jasné, že jde pořád po vás tak přece nebudu čekat a využiju své lepší pozice a pokusím se ho na zemi zpracovat co nejefektivněji a pro mě nejbezpečněji, a na to nepotřebuji žádný jiný trénink než striking v postoji, což jsme probírali ZDE – jedná se o stejný článek na který jsem odkazoval výše, ale potřeboval jsem ho zmínit i v této souvislosti.
Jiná situace je, když se soupeř přibližuje a chytá mě na krátkou vzdálenost. Ano, pořád používám údery a kopy, ale už musím pracovat s tím, že na ulici na zem v žádném případě nechci. Pokud skončím s protivníkem na zemi tak to skoro vždy skončí zraněním obou, a pokud jeden začne vítězit tak nechci být dobit na zemi zepředu pěstmi a zezadu o beton. Navíc kdykoliv někdo může přiběhnout a kopnout do hlavy zase mě. V situaci, kdy mě chytil také nemůžu prostě začít utíkat jako v postoji, protože mě prostě drží. Musím si tedy udělat prostor, abych se vrátil do pozice, kdy mohu využít striking anebo poslat k zemi protivníka, který mě drží.
Všechny zmíněné bojové umění – wresling, judo, BJJ – pracují s hody, takedowny apod., ale každý trochu jinak. Myslím, že nejefektivnější na „hod o zem“ by měl být wresling, už jen proto, že tolik nevyužívá kimona, ale nevýhodou je, že velmi často skončím se soupeřem na zemi i já a je třeba si uvědomit, že zem venku není tatami. Hodit s člověkem, který nehraje naši hru je ale velmi dobrý skill. Judo má samozřejmě perfektní hody, ale trénuje se v kimonu a soupeř jaksi potřebuje trochu hrát naši hru. Pokud se ale naskytne vhodná příležitost a umíme využít i chytání těla namísto kimona tak se jedná o skvělou variantu. Judo má oproti wreslingu velkou výhodu, a tou jsou páky a škrcení. Možná ne tolik v olympijském judu, ale judo má dejme tomu „základní“ škálu práce na zemi. To je ale dobře, protože omopolatu z BJJ venku asi úplně často nevyužijeme. Jako páku využijeme nejlépe jednoduché, rychlé a efektivní páky jako armbar nebo škrcení jako RNC nebo armtriangle. Stále ale pracujeme s tím, že se na zem dostat nechceme. Takže judo i wresling jsou efektivní v tom, že soupeře hodím o zem jdu pryč anebo se postavím a pracuji z postoje. Ono být mrštěn o tvrdou zem umravní nejednoho agresora. Toto zvládá i BJJ, ale v BJJ se soustředíme hlavně na práci na zemi. To znamená až úplně ta posední štace, když nemáme jinou možnost. Soupeř nás vždycky může na zemi chytit nebo prostě hodí on mě, pokud se něco nepovede. Skončíme tedy v boji na zemi, kde by mělo jasně dominovat BJJ. Další bude v pořadí judo, které by pořád mělo fungovat i na zemi a na konec je wresling. Wresling není tolik o pákách a škrcení, takže je na posledním místě v poji čistě na zemi.
Co nám z toho vychází?
Judo podle mého vychází jako nejlepší kompromis, který velmi efektivně zvládá hození soupeře o zem a následně umí použít základní pozice, páky a škrcení k neutralizaci agresora. Na druhé místo bych dal společně wresling a BJJ. Wresling je samozřejmě lepší v házení na zem, ale v BJJ se zase naučíme hody a techniky nejen originálně z BJJ, ale hlavně z wreslingu a juda. Pokud dotyčný, který trénuje BJJ pořád netrénuje jenom „pullení guardu“ tak by měl být více než schopný poslat k zemi silnějšího a špatně anebo netrénovaného protivníka. Na zemi jsme schopni efektivně přejít do dominantní pozice odkud můžeme nasadit páku, škrcení anebo jako zkušení strikeři soupeře prostě dobít.
Další velkou výhodou juda a BJJ je možnost se bránit nižší intenzitou, což je velmi důležité. Pokud na mě jde agresivní důchodce s holí tak mým cílem nemusí nutně být mu zlomit v postoji čelist a protézu, a potom sním hodit suplex o dlažbu, ale třeba mu jenom nasadíme páku na zápěstí případně ho lehce a něžně přiškrtíme. Je to důležité, protože sebeobrana je i o tom způsobit co nejmenší škody. Je to asi jako, když někdo argumentuje, že nemusí trénovat bojové umění, protože má pistoli. Ano, je nejlepší mít ten co nejvyšší možnou ochranu jaká je v praxi možná – zbraň – a nenechat se zabít, ale pistoli nepoužiji vždy. Navíc ji nemusím mít úplně všude a vždy (dovolená, bazén…). Bojové umění mám v sobě a non-stop.
Jednou z výhod kyokushinu například i je, že jsme zvyklí i na práci na těle. Přesně z krátké vzdálenosti úderovou plochou seiken zasáhneme spodní volná žebra a za nimi játra a může být po problému a nemusíme nikoho bít do hlavy, způsobit mu zranění nebo případně následkem úderu i smrt.
Musíme být schopní vždy zvolit ideální cestu nejmenšího odporu, nejvyšší efektivity a nejmenších škod na nás, okolí i agresorovi, protože nechceme kvůli jednoho blbce jít sedět. Kdo zabije klauna platí celý cirkus.
Jako sebeobranu bych si vybral judo, ale efektivní jsou všechny 3 úpolové bojové umění. Jde hlavně o to, že umíme s protivníkem bojovat i jinak než v postoji a jsme schopní feťáka uspat škrcením a zavolat policii než ho jen přizabít ukázkovým KO. Pořád ale platí, že je podle mě lepší umět postoj a neumět házení a zem než naopak. Boj začíná většinou v postoji a většinou pěstmi. Další věcí je také, kdo jsme. Jako civilisté se do takové situace dostaneme v krajní nouzi a našim úkolem je pouze přežít. To není ale případ například policisty, který musí dotyčného spoutat a ne ho hned začít mlátit pěstmi z mnoha a mnoha očividných důvodů. Pro příslušníky je podle mého tedy ideální trénovat hlavně judo, wresling nebo BJJ. Je pak velmi nebezpečné toto neumět – viz toto video na YouTube: https://youtu.be/BBvA_x2hgFU?si=SVLstpJsHtp4VrAc
Ačkoliv policisté dělali co měli tak pokud by byli lépe trénovaní v tom, jak zpacifikovat, uškrtit nebo ovládat protivníka tak zatýkaný muž nemusel zemřít.
Jsme tedy opět u toho, že bychom si měli vybrat co nás z těchto sportů baví nejvíce – viz ZDE, protože jsou všechny efektivní.