Slovo „Kyokushin“ znamená cesta poslední pravdy a slovo „Kai“ skupinu. Jedná se více o školu než o styl. Postoje jsou podobné jako v Goju-ryu a jsou zde patrné elementy korejského karate.

Tvůrcem této školy je mistr karate, který se narodil v roce 1923 v Koreji jako Hyung Yee a po přestěhování do Japonska v roce 1938 přijal jméno Masutatsu Oyama. Trénoval postupně Judo, Shotokan-ryu a Goju-kai.

V roce 1957 zakládá vlastní školu, které dává název Kyokushinkai. Kyokushin karate je výsledkem jeho mnohaletého a velice náročného tréninku. V této škole dominuje síla, tvrdost a důraznost. Jsou zde ukryty i ty hodnoty, které nelze v běžném sportovním zápase použít, protože by mohly člověku ublížit. Sosai Oyama byl přesvědčen, že lidské tělo snese téměř vše. Musí však projít tvrdou a náročnou cestou sebezdokonalování. Stoupenci tohoto stylu musí být odolní vůči účinkům vnější síly.

Hned od počátku stojí tato škola v opozici oproti stávajícím organizacím karate. Okolo roku 1960 je Oyamův bojový styl zařazen do celosvětové federace Honbu Kyokushinkai Kan Karate. Jejím prezidentem se stává japonský ministerský předseda E. Sato a výkonným ředitelem je Oyama Sensei.

Od smrti Masutatsu Oyamy v roce 1994 stojí v čele Kancho Shokei Matsui a federace se štěpí na IKO 1 (Kancho Shokei Matsui), IKO 2 (nyní WKO – vede shihan Kenji Midori, 6. Dan), IKO 3 a další jako například naše organizace WKK-IKO. Velmi silné a sportovně kvalitní zázemí má tento styl, škola, v sousedním Polsku nebo Maďarsku.

Výraz „Kyokushin“ se skládá ze dvou Japonských slov, „Kyoku“ (nejlepší, extrémní) a „Shin“ (realita nebo pravda uvnitř). Plný název je Kyokushin KaiKan, kde „Kai“ znamená seznámit se, připojit se nebo ztotožnit se, a „Kan“ škola/rozvoj.

Oficiální dogi (kimono), používané cvičícími při tréninku má slovo KyokushinKai vyšito na levé straně svrchní části dogi, tento znak se nazývá „Kanji“ . Mezinárodně uznávaný symbol Kyokushin Karate, Kanku, vznikl z kata Kanku Dai. V téhle katě jsou ruce „zdviženy k nebi a prsty se dotýkají oblaků“. „Symbol interpretuje prsty jako body naznačující vrchol-maximum, představuje zápěstí jako širokou oblast, znázorňuje sílu. Střed znázorňuje nekonečno, a kruh kolem celé této části, spojitost a kruhový pohyb. Poukazuje na rozdíl a protiklad mezi tradičními technikami, které kladou důraz právě na kruhový pohyb a Kyokushin Karate, které se spoléhá na jednoduchý přímočarý pohyb.“

Při založení WKO (dříve IKO2) došlo ke změnám symboliky KANKU – KOKORO, KANJI-SHINKANJI.

(zdroj: https://kyokushin.cz/kyokushin/)

Karate a Kyokushin podle ChatuGPT

🥋 1. Kořeny karate – kulturní a geografické vlivy

📍 Okinawa jako tavící kotel bojových umění

Okinawa byla součástí Rjúkjúského království, které udržovalo silné obchodní a kulturní vazby s Čínou, Japonskem, Koreou i jihovýchodní Asií.
V 15. století došlo k prvnímu zákazu nošení zbraní – nejprve pod vládou krále Shō Shin (1480), později pod japonským klanem Satsuma (1609). To vedlo k rozvoji neozbrojených bojových technik.

🐉 Vliv čínského kung-fu

Okinawané studovali čínská bojová umění, zejména z oblasti Fujian (jižní kung-fu styly jako Bílý jeřáb, Luohan, Pětiprstý drak).
Tyto techniky se kombinovaly s místními metodami sebeobrany zvanými te (ruky).
Vznikl tak hybridní styl – tōde (čínská ruka), předchůdce moderního karate.

🥋 2. Formování okinawských škol a začátek systematizace (18.–19. století)

🏯 Tři hlavní okinawské tradice:

Shuri-te (město Shuri):
- Důraz na rychlost, lineární pohyb, silové techniky.
- Známí mistři: Matsumura Sōkon, Itosu Ankō.
Naha-te (město Naha):
- Důraz na pevné postoje, svalové napětí (sanchin kata), dechové cvičení a kruhové pohyby.
- Známí mistři: Higaonna Kanryō, Miyagi Chōjun (zakladatel Goju-ryu).
Tomari-te (město Tomari):
- Kombinace obou přístupů, některé jedinečné formy (kata jako Rohai).
- Známý mistr: Matsumora Kōsaku.

🧠 Systém kata jako uchování technik

V době bez písemných záznamů byly techniky předávány ústně a přes kata – formální sestavy simulující bojové situace.
Kata se stala základem výuky, ale zároveň zahalovala praktické významy do symboliky (tzv. bunkai = aplikace technik z kata).

🥋 3. Karate vstupuje do Japonska a mění tvář (poč. 20. stol.)

🇯🇵 Funakoshi Gichin a institucionalizace

Funakoshi (student Itosua a Azata) prezentoval karate v Tokiu v roce 1922 na žádost ministerstva školství.
Karate bylo přejmenováno z „tō-de“ (čínská ruka) na „kara-te“ (prázdná ruka), aby se více přiblížilo japonské kultuře.
Důraz se přesunul na sebekázeň, formu, sportovní aspekt – karate se zařadilo do školních osnov.

📐 Formování hlavních stylů v Japonsku:

Shotokan (Funakoshi) – lineární, dlouhé postoje, silové techniky.
Goju-ryu (Miyagi) – kombinace měkkého a tvrdého, důraz na dýchání, krátký boj.
Shito-ryu (Mabuni) – syntéza Shuri-te a Naha-te.
Wado-ryu (Otsuka) – vliv jiu-jitsu, práce s energií, úhyby.

🥋 4. Masutatsu Oyama – od tradičního karate k realismu (1930–60)

🧬 Oyama – složitá osobnost a syntetický přístup

Narodil se v Koreji jako Choi Yeong-eui, později si změnil jméno na Masutatsu Oyama.
Trénoval Shotokan (s Funakoshim), poté Goju-ryu (s Yamaguchim), a zároveň cvičil judo, box, kung-fu i zápas.
Vliv měl i legendární čínský mistr Kenten Oyama, údajně jeho učitel (nejasné).

🏔️ Sebezdokonalování v izolaci

V letech 1947–1950 odešel Oyama trénovat do hor – inspirován zenovým idealem „samuraje“ a buddhistickou filozofií.
Během tohoto období vytvořil základní formy a koncepci Kyokushin Karate: maximální realismus, duchovní síla, kontakt.

🐂 Legenda o býcích a exhibice

Oyama demonstroval tvrdost tím, že údajně holýma rukama zabil býky (symbolika síly a odhodlání).
Jeho zápasy s boxery, zápasníky a pouličními rváči (včetně cest po USA) ho proslavily jako „karate šíleného mnicha“.

🥋 5. Založení a expanze Kyokushin Karate (1960–1994 a dál)

🏯 Kyokushin Kaikan (1964)

Název znamená „společnost pro hledání nejvyšší pravdy“.
Založeno v Tokiu, dojo na Ikebukuro se stalo centrem tvrdého tréninku.
Hlavní znaky:
- Plný kontakt bez chráničů (knockdown karate)
- Tvrdý fyzický trénink (tameshiwari, kliky na prstech, dřepy, sparingy)
- Minimalismus v technice – jen to, co funguje
- Spiritualita a etika (bushido, sebekázeň)

🌍 Mezinárodní rozmach

Organizace IKO (International Karate Organization) se rychle rozšířila do Evropy, Jižní Ameriky, SSSR, USA.
Vznikly mezinárodní turnaje a systém stupňů (kyu, dan).
V Československu první oddíly začaly vznikat v 70.–80. letech, po roce 1989 nastal boom.

🔀 Smrt Oyamy a rozštěpení stylu

Po Oyamově smrti (1994) došlo k rozdělení organizace (IKO1, IKO2, IKO3, IFK, KWF…).
Každá organizace tvrdí, že pokračuje v „pravém“ duchu Kyokushinu, ale všechny si zachovávají:
- tvrdý trénink
- kata jako zkoušku technické úrovně
- zápasy knockdown jako praktickou zkoušku dovedností

Malé zajímavosti

„Kyokushin není opravdové karate“
- Někteří praktikanti tradičních škol tvrdí, že Kyokushin se příliš odklání od původního smyslu karate — klade větší důraz na tvrdý, full-contact boj a na fyzickou sílu, na rozdíl od tradičních stylů, které kladou větší váhu na kata, formu, formalitu, duchovní či filozofický aspekt.

Tetování?
- V Kyokushinu je tetování obecně tolerováno a větší důraz se klade na schopnosti, oddanost a disciplínu praktikanta než na estetiku. V tradičnějších školách karate, jako jsou Shotokan nebo Goju-ryu, se tetování často považuje za nevhodné, zejména při veřejných vystoupeních, zkouškách nebo reprezentaci dojo, protože historicky bývalo spojováno s rebelií či yakuzou. Podobný postoj mají i další japonská bojová umění, například judo, kendo či aikido, kde etiketa a čistý vzhled uniformy hrají důležitou roli. V praxi však rozhoduje většinou konkrétní instruktor či pravidla dojo, přičemž Kyokushin bývá flexibilnější, zatímco tradiční školy kladou větší důraz na formální konvence a vizuální čistotu.
  - V praxi to znamená, že pokud máte tetování tak v jiných bojových uměních v Japonsku Vás nemusí přijmout jako studenta do jejich Dojo nebo vás ani nenechají cvičit, ale v kyokushinu většinou stačí mít tetování třeba skryto pod tričkem nebo kimonem, pokud to jde. Pokud to nejde tak se to moc neřeší.