Kyokushin je bezpochyby velmi účinné bojové umění, ale je otázkou, jestli chceme dělat „pouze“ jedno bojové umění celý život. Samozřejmě je karate tak komplexní bojové umění, že si nemyslím, že je jeden člověk za celý život schopen proniknout k podstatě všeho a vše zcela ovládnout. Ono je filozofická otázka, jestli je někdo vůbec schopen ZCELA zvládnout byť jedinou věc, techniku – dotáhnout to k dokonalosti.
Ale zpět k tématu – Někomu může vyhovovat dělat pouze kyokushin a v určitých životních fázích se věnovat různých oblastem jako kumite, kata nebo bunkai apod., ale myslím si, že ke komplexnosti se hodí ještě jedno bojové umění, a to úpolové. Jedná se o zcela jiný způsob boje ať už jde o samotný cíl nebo způsob provedení. Jaké ale vybrat? Pojďme se bavit o pouze 3 z mnoha, a to judo, brazilské jiu-jitsu a wresling neboli zápas.
Odpověď je jednoduchá, a to ta že si vybereme to co nás baví nejvíce, protože jakoukoliv volnočasovou činnost si musíme vybírat podle toho, jak nás baví. To, že je „MMA účinnější“ je sice fajn, ale někoho prostě baví věci spojené třeba právě s kyokushinem jako tradice, tvrdost, relativní bezpečnost zdraví, absence chráničů apod. Také žádný bojový sport nebo bojové umění ve kterém se soutěží není primárně „sebeobrana“ a musíme počítat s tím, že nějaké procento z daného stylu je sport a nějaké sebeobrana. Určitě je pro sebeobranu skvělý box, ale je to pořád sport se svými nedostatky stejně jako všechny ostatní včetně kyokushinu nebo zmiňovaného MMA. Pokud bychom chtěli dělat bojový sport kvůli sebeobraně tak je možná lepší jít někde, kde je to primárním cílem. Proto bychom neměli snižovat hodnotu u bojových umění jako aikido nebo taekwondo. Určitě se jedná o méně účinné bojové umění, ale to není podstatné. Podstatné je, že to baví toho, kdo to dělá.
Poté jsou ve hře další faktory jako například k čemu mám přístup. Například žiji na vesnici a nemám přístup jenom k aikidu (pochybuju ale, že by aikido bavilo někoho, kdo je zvyklý na kyokushin) nebo mají časy tréninků, které se s kyokushinem překrývají tak, že mi časově vyhovuje pouze wresling. Pak je jasné, že má smysl vyzkoušet pouze to k čemu mám přístup. Další věcí je, že pokud jsem dosáhl nějaké úrovně v kyokushinu a tudíž jsem ve fází, kdy uvažuji o věci navíc ke kyokushinu tak bych určitě nedělal něco jiného na úkor kyokushinu. Nejhorší věcí je se „přesoustředit“ na něco jiné. Většinou pak nedosáhnu „mistrovství“ ani v jednom navíc je škoda něco omezit jenom protože mě to „teď“ tolik nebaví nebo jsem se nadchl pro něco jiného. Když se mi zalíbí v Olomouci tak se taky další týden nestěhuji z Ostravy. Kyokushin je jedinečné a velmi náročné bojové umění. Díky tomu bude vždy zaujímat speciální pozici a vykašlat se na něj, protože není v televizi by bylo hloupé.
Teď už ale nešpekulujme co má jaké výhody a proč? Nejdříve to vezměme z pohledu kyokushinského karatisty – co nám bude více vyhovovat. Samozřejmě to každý může cítit jinak.
Zápas (wresling)
Pro naše potřeby je celkem jedno, jestli jde o volný styl nebo řecko-římský, ale obecně bych asi spíše volil volný styl, protože bych ho viděl jako zábavnější, protože mohu využívat širší paletu technik i na nohy. Jedná se určitě o „nejsilovější“ úpolové bojové umění z diskutovaných, což může vyhovovat kyokushiňákům, kteří jsou zvyklí chodit přes překážky spíš většinou silou a agresivitou než detailně vytříbenou technikou (tím nechci říct, že ve wreslingu není technika). Jedná se také o velmi účinné bojové umění, které je asi nejlepší v dostávání lidí na zem. Na druhou stranu tím, že je kyokushin také silový budeme možná chtít spíše vyzkoušet něco techničtějšího, abychom měli změnu navíc nás trénink wreslingu může fyzicky omezovat v plném trénování kyokushinu, protože budeme „už moc přepálení“ tvrdým tréninkem. Přece jen tělo toho zvládne jenom nějaké množství v nějaké intenzitě. Další věcí je, že pravděpodobně nebudeme zvyklí na obrovskou dávku těžké gymnastiky, které je v zápase zásadní. Jelikož pravděpodobně takovou úroveň gymnastiky neděláme od dítěte tak pro nás může být až moc náročná a v mém případě mi z toho začalo být prostě od žaludku špatně, protože na to nejsem zvyklý. Nevýhodou je také trénink v trikotech a normálním sportovním oblečení. Většina lidí co trénuje v kimonu má trénink v kimonu ráda a bez kimona tomu prostě něco chybí. Také je pro nás většinou nepřirozený trénink v botách, který já osobně považuji za takové menší barbarství, ale v zápase jsou boty samozřejmě nutné, jinak by nohy dost trpěly.
Judo
Vypadá téměř ideálně. Je to tradiční japonské bojové umění podobně jako kyokushin, takže všechny podobnosti, kterých si tak moc ceníme jsou společné – kimono, kultura, úcta, tréninkové postupy. Jedná se o dobrou kombinaci síly a techniky, takže trénink je tak akorát náročný a technika je pochopitelná pro úplně všechny. Koho by taky nebavilo s někým hodit o zem… gymnastika se v judu nalézá, ale zdaleka ne jako třeba právě v zápase, takže se nemusíme bát žádných cirkusových vystoupení. Nevýhodou paradoxně je rozšířenost juda a pravidla na Olympiádě, kdy jsou omezeny útoky na nohy, a ne každý judistický klub je schopný učit i neolympijské judo. Proč bych se nemohl učit chytání nohou? Já chci!
U toho rozšíření je problém v tom, že to mnoho trenérů bere jenom jako nějaký „školní kroužek“ a často se nedočkáme opravdového bojovnického přístupu k tréninku jako jinde. Například v největším ostravském klubu Judo Baník jsem Pro Judo jsem zažil, že rozcvičkou byl fotbal, což je samozřejmě snad to nejhloupější, co jsem kdy v bojových sportech za celou dobu zažil. Nebudu se ani zabývat naprostou nepochopitelností a dlouhým seznamem nevýhod a nebezpečí fotbalu natož bez bot. To bylo spíš ale výběrem tréninku, který byl vyloženě doplňkový pro zábavu i oněch judistů. Taky stojí za to dodat, že produktem mé frustrace z toho, že si nikdy pořádně a bez fotbalu nevyzkouším judo bylo, že jsem využil svých kontaktů a na nepravidelně pravidelné bázi přímo k nám do klubu dochází trenéři juda z 1. Judo Club Baník Ostava dělají nám tréninky na míru a musím říct, že jsem naprosto spokojen a mít přístup k těmto tréninkům od začátku a alespoň 2x týdně tak v judu pokračuji a dělám doteď.
Brazilské jiu-jitsu
Brazilské jiu jitsu osobně dělám, ale i tak se pokusím být co nejobjektivnější.
Pořád zde nalezneme velký vliv Japonska, ale také moderních postupů a trendů, jelikož se jedná o podstatnou složku MMA. Díky tomu BJJ navštěvují nejen „obyčejní lidé“, ale také skuteční bojovníci, takže je atmosféra hned lepší a určitě se necítíme jako v kroužku. Další výhodou je pověstná pozitivní komunita BJJ, takže se nemusíte za nic stydět, všichni vám rádi pomůžou a je tam obecně výborné prostředí. To platí alespoň o Draculino Ostrava, ale jsem si jist, že je to případ většiny gymů BJJ. Další velkou výhodou je zábava. Jedná se prostě o hrozně hravé bojové umění s obrovským počtem možných nikdy nekončících technik na rozdíl od juda nebo wreslingu. Techniky jsou o technice, a ne tolik o síle, i když ta samozřejmě často hodně pomůže. Mám tedy za to, že někomu, kdo je zvyklý na kyokushin přijde tato změna přístupu příjemná, ale zároveň se pořád jedná o plnohodnotné bojové umění, kde se opravdu musíte fyzicky snažit na rozdíl třeba od aikida. BJJ má i své neduhy jako proslulý „guard pulling“, což osobně považuji za jasně homosexuální techniku a odmítám se této praktiky účastnit. Tyto techniky mají opodstatnění ve sportu jako takovém, ale nebuďme povrchní – kyokushin zase nepoužívá údery na hlavu, což je také důsledkem sportu (podobně jako útoky na nohy v olympijském judu). Prostě s těmito věcmi je se třeba smířit. Pokud má člověk slušný technický základ z kyokushinu tak mu techniky půjdou dobře a rychle se bude posouvat, což je ale spíš obecná věc nejen u BJJ ale u zápasu a juda také. Jako bonus můžete očekávat mnoho možností krásných rashguardů, originálně zdobených kimon apod., protože v BJJ je tradiční stránka uvolněnější navíc se jedná o velmi populární bojové umění.
To jsme probrali vybraná bojová umění z pohledu, jak nám bude vyhovovat, a jak nás bude (asi) bavit. Jedná se samozřejmě o subjektivní pohled na věc a každý to může vnímat jinak.
V dalším článku se podíváme na vztah postojových bojových umění a úpolových bojových umění. Dále také co je v sebeobraně cílem a které ze zmiňovaných bojových umění nejlépe využijeme právě v sebeobraně.