Pokud chceme tvrdě trénovat sparringy, ať už z důvodu sebeobrany nebo tréninku na sportovní zápas, nesmíme zapomínat na zdraví.
Je obecnou věcí, že mnoho úderů do hlavy nás chytřejší opravdu neudělá. To samozřejmě neznamená, že kdo dělá například MMA je automaticky hloupý, protože i na nejvyšší úrovni lze trénovat tak, abychom se vyhnuli poškození mozku (Demetrious Johnson, který se účastnil studie a naopak byl jeho mozek po konci dlouhé kariéry v lepší kondici než předtím). V průměru je však jasné, že to tak úplně nebude… Je nutné říct, že pokud pokud netrénujeme v nějakém pochybném klubu tak se vždy dbá o zdraví a s údery do hlavy se extrémně šetří všude – box, muay thai (thajský box), MMA, ale vyhnout se jim úplně nejde nikdy.
Samozřejmě nejhorší jsou zápasy, kdy zkušený borec je schopen vydržet pro smrtelníka extrémní množství silných úderů do hlavy a úplně nejhůře na tom je zřejmě klasický box kvůli svým pravidlům. Zatímco co v MMA se zápas zastavuje ihned, jakmile bojovník není schopen boje (nemusí být úplně KO, ale jen dezorientovaný apod.), tak v boxu má 10 sekund na to, aby vstal a boj dále pokračuje, poté znova 10 sekund a tímto způsobem dostává mozek neuvěřitelně zabrat. Je to snad to nejhorší co se mu může dít. Pokud se v tom dotyčný orientuje tak ví, že většinou se po KO člověk do těch 10 sekund dá dohromady a dále jede „na autopilota“ a až po dalším čase se „vzpamatuje“ zcela. V MMA často vidíme, že i po KO na zemi přiletí 1-2 údery, který dopadnou plnou silou shora na hlavu, které nemá ani kam pružit, protože má pod sebou ring, což je pro zdraví mozku samozřejmě hrozné, ale obecně se trénink a zápasy v průměru nechovají tak destruktivně jako jinde.
Kyokushin je podle těchto měřítek naprosto nejlepší alternativou, pokud jde o plnokontaktní bojový sport a účinné bojové umění. Údery do hlavy vůbec nehrozí. Sice do hlavy kopeme, ale dochází jen někdy ke kopu do hlavy po kterém se roztočí hlava, zatímco opakovaných úderů sportovec snese poměrně dost, protože je na ně zvyklý a v průměru jsou samozřejmě slabší než kopy do hlavy, ale k tomu přičteme i počet kopů do hlavy dejme tomu ve stejném množství jako v kyokushinu. Jednoduše řečeno – množství kopů, které do hlavy inkasujeme by neměl být problémový, protože jich je málo a mnoho z nic není nebezpečné, protože díky kultuře, kontrole a obecné slušnosti v kyokushinu se nenajde někdo, kdo vás „chce vypnout nebo ztrestat“ a „nepustí to tam“ na plno.
Samozřejmě zápas je jiná věc, ale pořád platí, že se jedná pouze o kopy do hlavy a nikoliv údery. Navíc díky pravidlům se nepokračuje na zemi, kde bychom mohli dostat další údery jako například v MMA a po neschopnosti pokračovat v boji se boj ihned ukončuje případně se boduje jako wazari (viz ZDE) na rozdíl od 10 sekund a následného dalšího „punshimentu“ jako v klasickém boxu (samozřejmě věci jako box bez rukavic vůbec nebudeme probírat, protože kdo dělá toto tak buď zdraví neřeší nebo je ochoten ho riskovat s vědomím toho co ho čeká).
Co se ale zmínit musí je, že v kyokushinu se setkáme s množstvím jiným častých zranění jako jsou nakopnuté holeně, zranění kotníků a kolen, naražené prsty (zejména palce) nebo různě naražené žebra, ale pořád se jedná „pouze“ o zranění, která neovlivní mozek a „jenom“ bolí. Nebavíme se samozřejmě o zraněních ramen nebo zad, které jsou součástí každého sportu na nižší i vyšší úrovni.
Dále pak nelze čistě postojové úderové bojové umění jako kyokushin porovnávat s například Judem nebo wreslingem (zápasem) coby úpolovým bojovým uměním nebo dokonce snad s Brazilským Jiu Jitsu, které je zaměřeno na boj na zemi. Všechny tyto bojové umění mají zase své neduhy, ale samozřejmě ohrožení mozku je tam naprosto minimální.
Chceme-li tedy dělat skutečně účinné postojové bojové umění s kulturou slušnosti a úcty, které je schopné tvrdými sparringy připravit nejen na tvrdé zápasy, ale také z části na stresové kritické situace, které nás mohou potkat na ulici a zároveň chcete minimalizovat šanci na zranění, které by mohlo ovlivnit mozek tak je kyokushin podle nás jednoznačně tou nejlepší volbou.