Základní pojmy
První na seznamu máme:
Osu – Říkáním „Osu!“ si připomínáme, že máme vytrvat a překonat veškeré útrapy tréninku a života. V kyokushinu se používá jako univerzální odpověď na vše, pozdrav, poděkování atd., ale samotná podstata je mnohem hlubší.
Zde malé vysvětlení známého experta na karate Jesseho Enkampa:
The first theory comes from Japanese full-contact Kyokushin Karate.
You see, in Kyokushin it’s common wisdom that the term “Osu!” stems from a longer phrase known as “Osu no Seishin”.
In this particular case, “Osu!” is a combination of two different kanji (Sino-Japanese characters) namely the verb ‘osu’ which means “to push”, and ‘shinobu’ which means “to endure/suffer” or “to hide”.
Put together, these two kanji form a new compound word, which can symbolize a lot of stuff, depending on who interprets it: “combat spirit”, “the importance of effort” “the necessity to overcome all obstacles by pushing them aside”, “advancing with a steady positive attitude”, “not showing suffering” and “the spirit of perseverance” are some of the commonly cited meanings of this “Osu!” version.
In other words, since Kyokushin Karate requires extreme amounts of physical conditioning and guts – this theory says that you are verbally reminding yourself to breach your comfort zone by putting your physical/mental limits to the test every time you say “Osu!”.
Pretty badass!
– Jesse Enkamp, https://www.karatebyjesse.com/meaning-oss-osu-japanese/
Dó-gi – Často se používá název karate-gi nebo jednoduše kimono, ale v kyokushinu se správně označuje jako dó-gi. Oproti ostatním kimonům má dó-gi určené pro kyokushinkai karate kratší rukávy a delší nohavice. Také oproti kimonu například na Shotokan nemá šnůrky, které spojují díly vrchní části k sobě. Všechny tyto odlišnosti jsou z praktických důvodů kyokushinu.
Kihon – Jedná se tradiční styl tréninku základních technik specifických pro karate obecně. Při kihon se stojí na místě a trénují se konkrétní techniky. Tyto techniky nejsou přímo určeny k boji, ale jsou velmi efektivní pro nácvik techniky, koordinace, rychlosti a výdrže. Neměly by být opomíjeny, přestože se jedná zejména o tradiční záležitost.
Ido geiko – Nácvik tradičních technik a jejich kombinací za pohybu v různých postojích. Je to další krok následující po kihon, kdy se opět snažíme rozvíjet základní pohybové vzorce a atributy, ale můžeme už vytvářet komplexní techniky pomocí kombinování a pohybu.
Kata – Imaginární boj proti imaginárnímu soupeři za využití tradičních technik z kihon a ido geiko. Kata skvěle rozvíjí rychlost, techniku, koordinaci a smysl pro detail, ale opět se jedná především o tradiční trénink, který avšak karatistům zajišťuje skvělou techniku v bojových technikách a v kumite.
Bunkai – Aplikace bojových kombinací z kata proti fyzickému soupeři. Jedná se o předem připravené techniky, které karatistovi pomáhají pochopit účel techniky nacvičované v kata a rovněž připravuje na skutečný boj tím, že se musí počítat již i s kontaktem obou protivníků.
Kumite – Opravdová aplikace bojových technik v boji za předem určených pravidel. Nácvik kumite zahrnuje nácvik technik (do pytle, lapy, soupeře) i volný boj (sparring) za opět předem dohodnutých pravidel. Jednoznačně se jedná o vrcholnou disciplínu kyokushinu bez které nelze nacvičit opravdový boj.
Tameshiwari – Takzvané „přerážecí techniky“ jsou disciplínou specifickou pro kyokushin, kdy bojovník přeráží předměty (desky, latě, baseballové pálky, bloky ledu, cihly atd.) určitými úderovými plochami. Nejčastěji užívané plochy jsou: seiken (kloub ukazováčku a prostředníčku při zatlé pěsti), shuto (hrana dlaně), hiji (loket), sune (holeň), kakato (pata) popřípadě nukite (konečky prstů). Úderových ploch je výrazně více, ale pro tameshiwari jsou tyto nejužívanější.
Rei – Úklona a vyjádření respektu, pozdrav.
Do-gi – Kyokushiňácký výraz pro kimono používané na cvičení kyokushinu (karate-gi je kimono na jakékoliv karate).
Specifické pojmy
Absolutní Otevřené Mistrovství Světa – Tento turnaj se koná jedenkrát za 4 roky, nejsou zde žádné váhové kategorie, jde o to najít toho nejlepšího. Vetšinou se počet účastníku v hlavní kategorii pohybuje okolo 200.
100men kumite – Je spolu s Otevřeným Mistrovstvím Světa nejvyšší výzvou ve světě kyokushinu. Bojovník musí bojovat s jedním stem bojovníku ihned po sobě, kdy se na něm střídají čerství a špičkoví soupeři. Během boje ho vůbec nešetří a bojovníkův úkol je jasný, přežít všech 100 kol. Může prohrát, ale nesmí dostat KO nebo se zranit, že by nemohl nadále pokračovat.
Kyokushin Spirit – Jak může i laikovi dojít, jedná se o mentální výraz pro bojového ducha kyokushinu. Každopádně tento duch je poněkud rozdílný od ostatních mentálních filozofiích boje, jedná se o to, že dle naší filozofie kyokushinu se bojovník nesmí nikdy vzdát za jakoukoliv cenu, nikdy se nevzdávat bojovnosti ani hrdosti, jedná se o vůli překonat vše od bolesti až po mentální nevoli. Ať už mu je jakkoliv ubližováno, nesmí se nikdy vzdát a musí dále bojovat a zlepšovat se.
Más Oyama – Nejedná se pouze o zakladatele, jedná se téměř o jakousi modlu o kterou se žádný kyokushinský karatista nedovolí ani otřít. Jedná se o legendárního bojovníka, kolem kterého občas vznikají až mýtické příběhy.
Uchi-deshi – Do Angličtiny by se dalo přeložit jako live-in student. Jedná se o učitelem vybraného studenta, který žije v Dojo nebo prostorách k tomu určených vedle Dojo popřípadě přímo u učitele doma. Uchi-deshi trénuje ,,na plný úvazek“, podmínky nastavuje učitel, takže Uchi-deshi se může mimo neustálý trénink věnovat úklidu učitelova domu, vaření, administrativní práci ohledně Dojo anebo vede dětské nebo začátečnické tréninky v Dojo. Tradičně se jednalo o budoucí hlavu Dojo, pokud nebyl vhodnější kandidát (například učitelův syn a někdy dcera), ale dnes se jedná o něco jako ,,profesionála“. Posledními uchi-deshi Más Oyamy byl známý Judd Reid, který dokončil 100men kumite a Nicholas Pettas.